chceš být v mojí povídce? zde
nebo v manze?? zde
1.díl mangy....zde

Path of Pain 05

14. srpna 2013 v 14:10 | Ewilan |  Path of Pain
tak zase další díl XD



Po týdnu výcviku měla přijít naše první mise. Nejen, že mě každý den málem utýral k smrti, ale ještě odmítal přiznat, že jsem se zlepšila. A to hodně.
"Dnes večer bude v baru kousek odtud upír, kterého máme zabít. Ty budeš návnada. Sbalíš ho a dostaneš ven. Pokud možno do lesa kde nebudou lidi. V žádném případě se nenech dotáhnout k němu domů. Já vás budu sledovat a zabiju ho,"vysvětlí Zef svůj plán.
"Proč mám být návnada já?"zavrčím.
"Myslíš, že by se mnou někam šel? Bez podezření?"zasměje se.
"Třeba jo, ale já nikoho balit nebudu,"řeknu rozhodně.
"Budeš, dokonce jsem ti už pořídil šaty,"vytáhne nějakou taštičku. Zvědavá jak ty šaty vypadají si jí vezmu a vytáhnu látku, která v ní je. Stačí mi jediný pohled abych šaty odhadla.
"Já kurvu dělat nebudu,"zavčím a hodím po něm "šaty". Jeho výraz ztvrdne.
"Ty šaty si vezmeš a vylákáš ho ven abych ho mohl zabít,"poručí a dá mi "šaty" do rukou.
"A co když ne?" ušklíbnu se.
"Ještě nevíš čeho všeho jsem schopnej, minulý týden byl teprve začátek pokud si je okamžitě nepůjdeš obléknout,"zavčí těsně u mého obličeje. Provrtám ho vražedným pohledem, ale zapadnu do pokoje. Stejně si někdy prosadím svojí. Ty šaty jsou spíš nic než něco. Opravdu ho asi začínám nenávidět. Povzdechnu si a opatrně se do nich obleču. Alespoň, že jsou černé. Navíc mají na několika místech kůži, takže si můžu vzít svoje rukavice. Vytáhnu make up a zakryju jím jizvu na oku, namaluju se a trochu učešu vlasy. Ještě vysoké kozačky s poutky na kůly. Přijdu si jako nějaká kurva. Naposled se kriticky prohlédnu v zrcadle a vyjdu ven. Všimnu si Zefova zaváhání když vyjdu, ale okamžitě to zakryje.
"To by šlo, ale vlasy sis měla vyčesat," nezapomene kritizovat. Provrtám ho vražedným pohledem.
"Tak jdeme,"zavrčím. "A rychle."


Cestou mě naštěstí nikdo neuvidí jelikož je tady neobvyklé prázdno. Ulice jsou také takřka prázdné a já co nejrychleji zapadnu do baru. Do uší mě uhodí ohlušující hudba. Prodírám se davem dokud neucítím pach upíra. Je velmi pohledný jako většina jeho druhu. Světle hnědé vlasy padající mu do očí světle modré barvy. Napínající se svaly pod košilí. Sednu si k baru kousek od něj a objednám si jeden ze speciálních koktejlů. Barman mi za okamžik podá skleničku s tmavě modrou tekutinou. Napiju se a uznale mu kývnu. Výborný. Naší další výhodou oproti lidem je fakt, že nás obyčejný alkohol neopije. Vypadáme jako lidi, jsme tak dokonce i cítit a klidně si můžeme hrát na opilce, kteří se nedokáží bránit. Tudíž je můžeme nehezky překvapit kůlem zabodnutým do srdce.
"Jsi tu s někým?" přitočí se ke mě s ůsměvem upír.
"Chceš abych tu s někým byla?"pousměju se.
"Ano, chci aby jsi tu byla se mnou," zašeptá těsně u mého ucha až se zachvěju. Až na to, že strachem a ne vzrušením.
"V tom případě máš štěstí,"obkroužím prstem okraj skleničky a potom dopiju koktejl.
"Ještě dvakrát to samé," poručí barmanovi, který před nás takřka okamžitě postaví další dvě skleničky.



"Tak kde máš to auto?" zeptám se přiopilým hlasem.
"Přímo tady,"ukáže nadšeně červené auto.
"Sice tomu nerozumím, ale líbí se mi,"zachichotám se.
"To jsem rád," usměje se a galantně mi otevře dveře. Nastoupím, ale nezapomenu zakopnout. Pouze mírně, aby mě chytil. Bude si myslet, že jsem na šrot.
"Opatrně,"strachuje se a pomůže mi nasednout. Je vcelku milý, ale stále to je vraždící stvůra. Nastartuje auto a vyjedeme na silnici. Za okamžik už míjíme stromy a vjedeme do lesa.
"Nechceš někde zastavit?" zeptám se ho a dlaní mu přejedu přes paži. Sice to stojí hodně sebeovládání, ale zřejmě mi to i jde.
"Hrozně rád, kotě,"usměje se, že se mu sama nabízím. Zajede hlouběji do lesa a zastaví auto.
"Ale nejdřív si mě musíš chytit," vypláznu na něj jazyk a zachichotám se. Poté vyklopýtám z auta. Takhle budu mít alespoň více prostoru a možností.
"Bude mi potěšením," usměje se a nadlidskou rychlostí se na mě vrhne. Vyjeknu a pod jeho vahou spadnu na zem. Na nic nečekám, vytáhnu z boty kůl a zabodnu mu ho do hrudníku. Zachroptí, pustí mě a vytrhne ze sebe kůl.
"Vedle,"mrkne na mě a odhalí tesáky v ďábelském úsměvu. Znovu se na mě vrhne, ale Zef ho strhne dozadu. Ani jsem si nevšimla jak se objevil. Zabodne mu kůl rovnou do srdce a upír se sesune k zemi.
"Neměla jsi ho provokovat,"zamumlá a pomůže mi na nohy.
"Tím aby si mě chytil?" zeptám se.
"Například,"pokrčí rameny."příště buď prostě opatrnější."
"Ty se o mě bojíš?" zeptám se nechápavě.
"Ani ne, jenom si nechci zvykat na někoho dalšího,"zasměje se. Uraženě ho praštím do ramene.
"To bylo hnusný." Pouze lhostejně pokrčí rameny, což mě naštve ještě víc.
"Jedeš nebo tu chceš být s mrtvým upírem?" Kdy se sakra dostal k autu?
"A co tělo?" kývnu hlavou k upírovi.
"O to se postarají jiní,"usměje se, nasedne do auta a nastartuje. Neváhám a rychle nasednu na sedadlo spolujezdce. Nejsem si jistá, že by mě tu nenechal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama