chceš být v mojí povídce? zde
nebo v manze?? zde
1.díl mangy....zde

Path of Pain 07

16. srpna 2013 v 14:34 | Ewilan |  Path of Pain
tak zase další díl...kupodivu se zatím držím a každej den mám jeden díl XD



"Tak padej. Ne že mě ztrapníš,"postrčí mě Zef. Nezapomenu ho probodnout pohledem a na roztřesených nohou sestoupím doprostřed arény. Zhluboka se nadechnu a donutím se uklidnit. Postavím se proti dalšímu blonďákovi. V jedné ruce drží sekyrku a v druhé meč. Zajímavá kombinace. Vytáhnu dýku a čekám na povel.
"Můžete začít,"zvolá ředitel. Sáhnu za opasek a vytáhnu tři vrhací nože, které hodím po Nickovi. Odrazí je, ale to už stojím za ním a podkopnu mu nohy. Než se zvedne tak uskočím do bezpečný vzdálenosti. Znovu vytáhnu vrhací nože a několik jich po něm v rychlém sledu hodím. Tři se mu zabodají do těla. To už jsem u něj a vyrazím mu z ruky meč. Uhnu před sekerou, seberu meč a klidím se do bezpečnější vzdálenosti. Meč zahodím na pódium. Zavrčí a hodí po mě sekeru. Lehce uhnu. Z rukou mu vyrazí čepele, vlasy trochu zesvětlají a ze zad vyrostou černá křídla. Rohy už ani nekomentuju. Vznese se do vzduchu a vyčkává. Hodím po něm další nože aby se nenudil. Většině se vyhne, ale několik ho zasáhne. Prolétne kolem mě a sekne mě čepelí do paže. Je to pouze škrábnutí, ale přesto mě to znejistí. Znovu se připraví k útoku, ale já už čekám s vrhacím nožem za zády. Když prolétne kolem mě bodnu mu ho do nohy. Znovu mě sekne, ale ne že by mi to něco dělalo. Při jeho dalším náletu ho chytnu za paži a držím se co nejpevněji dokážu. Sice mám jeho čepel v rameni, ale přes brnění neprojde. Vytáhnu dýku a rukojetí ho praštím přes hlavu. Sesune se na mě a já pod vahou jeho těla trochu podklesnu. Odhodím ho na zem. Ozve se výstřel.
"Rash zvítězila a Nick končí,"ozve se ředitel. Dojdu na naší lavičku a sednu si zpět vedle Zefa. Opravdu to nebylo tak lehké.
"Nebylo to špatný, ale dávej si na ně pozor jsou tam i mnohem silnější,"zamumlá Zef. Opravdu to byla pochvala? Rozhodně to bylo zatím to nejmilejší co jsem od něj slyšela.




Další souboje moc nevnímám, po tom boji se potřebuju zregenerovat, takže nedokážu pořádně vnímat. Utlumením většiny našich funkcí se rychleji léčíme. Nepřítele dokážu přečíst celkem lehce, takže ani nemusím sledovat boje.


To, že se něco děje mi dojde až po tom co do mě Zef drkne.
"Co?"zamumlám unaveně.
"Jdeš bojovat tak se vzpamatuj!"zavrčí na mě. V tu ránu jsem vzhůru a rychle seběhnu do středu arény. Zbraně mám naštěstí znovu u sebe, ale jak se tam sakra dostaly? Přede mnou stojí ta bloncka s hadrama jako mám já. Tedy naštěstí ne s úplně stejnýma. V ruce má stočenej černej bič a v pouzdru na zbraně dýku. Hmmm...musím si někde pořídit bič. Mám chuť se profackovat, ale udržím se. Zhluboka se nadechnu a už se soustředím jenom na boj. Ona se nejspíš dívala, takže vytáhnu obě dýky. Nesmím už zopakovat vrhací nože. Ty pouze na vyplnění místa. Když bude šance na zásah.
"Můžete začít,"zvolá ředitel. Bloncka po mě švihne bičem, rychle uskočím dozadu. Tohle bude nejspíš těžší. Znovu švihne bičem a ten se obmotá kolem mého zápěstí. Trhne mnou k sobě a její síla mě vyvede z rovnováhy. Z mého zápěstí vyrazí kost a přeřeže bič. Okamžitě je zase normální, ale vím, že i můj vzhled se na okamžik změnil. Znovu švihne bičem, ale já uskočím dozadu. Zdá se mi, že její bič je stále rychlejší. Musím uskakovat téměř neustále a takřka nemám čas se zastavit. Znovu mi bičem obmotá zápěstí, ale tentokrát trhnu bičem já. Nečeká to a skoro upadne na zem. Než se vzpamatuje jsem u ní a zasadím jí ránu pěstí do břicha. Následuje další do zad a už leží na zemi. Okamžitě se zvedne, ale už na tom není tak dobře jako předtím. Moje brnění totiž udělalo také mé rány tvrdší. Vcelku dobrá výhoda. Vytáhne dýku a než si to uvědomím mám ránu na boku. Zablokuju další úder a znovu jí dám ránu pěstí do břicha. Oči se jí rozzáří rudě a vlasy zbělají. Zem kolem mě se začne třást. Co to sakra je? Nejistě se rozhlédnu kolem sebe. Za mnou něco vyrazí ze země. Než se stihnu otočit jsem obmotaná šlahouny nějaké rostliny s trny. Trny opravdu velkými. Stahuje se kolem mě stále pevněji a pevněji až skoro nemůžu dýchat. Obrním se proti bolesti a nechám ze svého těla vyrazit kosti. Vykřiknu bolestí, ale rostlina kolem mě je na kousky. Kosti nechám zmizet a vyzývavě se podívám na bloncku, která na mě pouze třeští oči. Přesunu se k ní a rukojetí dýky jí omráčím. Sesune se k zemi. Ozve se výstřel.
"Znovu vítězí Rash. A nyní velké finále. Už tu máme pouze poslední tři soutěžící, kteří budou nyní bojovat spolu," zvolá ředitel. Finále? Ještě další boj? Navíc se dvěma soupeři? A sakra!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama