chceš být v mojí povídce? zde
nebo v manze?? zde
1.díl mangy....zde

Path of Pain 09

18. srpna 2013 v 14:22 | Ewilan |  Path of Pain
tak další díl XD celkem mě to baví XD tentokrát oddychový díl a trošičku delší, no xD




Probudím se. Zmateně se rozhlédnu, ale pak si uvědomím, že jsem u sebe v pokoji. Vedle postele sedí na židli Zef. Spí. Trochu mi to připomíná moje poslední probuzení v tomto stavu. V jakým stavu vůbec jsem? Pamatuju si boj a pak už nějak nic. Podívám se pod peřinu a zjistím, že jsem na několika místech obvázaná. Nic mě nebolí, ale třeba mi dali nějaký prášky. Zef trochu zamručí a pak se probudí.
"Takže jsi vzhůru,"zamumlá a zívne.
"Kolikátá jsem? A jak dlouho jsem byla vlastně mimo?"vychrlím ze sebe otázky.
"Jsi druhá a mimo jsi byla tři dny,"odpoví potichu. Tak to není až tak špatný. Počkat...tři dny?!
"To to bylo tak vážný?"vyjeknu.
"Smrtelný to nebylo, ale nějak lehká zranění jsi taky neměla,"zamumlá. Kupodivu nemá ani žádné poznámky.
"Byla tu za tebou nějaká modrovlasá holka, kdo to je?"zeptá se.
"Ria, nedávno jsme se seznámily. Je fajn,"usměju se. Milý, že si na mě vzpomněla.
"Možná bych ti měl udělat něco k jídlu, počkej tady,"rozkáže a zamíří do mojí kuchyně. Nemyslím si, že tam něco najde. A už vůbec si nemyslím, že bych někam utíkala. Jsem šťastná, že si můžu konečně odpočinout, takže na útěk doopravdy nemyslím.


Netrvá to dlouho a ucítím příjemnou vůni. Hmmm...palačinky. Nemůžu si pomoct, ale začínám slintat. Pomalu se vyhrabu z postele. Na sobě mám jenom obvazy a dlouhé tričko. Někdo mě musel převlíkat. Zaklepu hlavou a raději na takovéhle ponižující myšlenky přestanu myslet. Opatrně se postavím na nohy a vzápětí skoro upadnu. Zvuky upoutají Zefovu pozornost, takže vykoukne z kuchyně. Při pohledu na mě si povzdechne.
"Zalez zpátky,"poručí mi. Poslechnu ho, jelikož mi je jasné, že v tomhle stavu bych se rozhodně neubránila. Přikryje mě dekou a znovu zamíří do kuchyně. Takovej luxus chci každej den. Z kuchyně se ozvou zvuky talířů a pochvilce vyjde Zef se dvěma talířema palačinek. Jeden mi podá. Sedne si na židli a pustí se do jídla. Já chvíli přemýšlím jak to udělám.
"Doufám, že tě nebudu muset krmit. Vychladlo by mi jídlo,"zamumlá a znovu se zakousne do palačinky.
"To nemusíš,"usměju se a opatrně vezmu jednu z palačinek do ruky. Zakousnu se do ní. Hmm...s čokoládou. A dobrá. Hodně dobrá. Rychle se do nich pustím aby mi nevychladly. Opravdu jsou dobrý. Všimnu si jak se na mě Zef s pobaveným úsměvem kouká. Úplně zrudnu a zakuckám se. Okamžitě je u mě a buší mě do zad.
"Dobrý?"zeptá se.
"Díky,"usměju se. Znovu si sedne a pokračuje v jídle.


Když dojíme tak Zef odnese nádobí. Uslyším zvuk vody a dojde mi, že ho také myje. Po jídle mi je mnohem lépe. Myslím, že teď už jsem na tom dobře. Ozve se opatrné zaklepání. Začnu se zvedat, ale z kuchyně vykoukne Zef. Po jeho vražedném pohledu raději zalezu zpátky do postele. Otevře dveře. Před dveřmi stojí Ria a zvědavě nahlédne do místnosti. Když mě uvidí tak se usměje.
"Takže jsi už v pořádku,"zasměje se. V klidu vejde dovnitř a vůbec si nevšímá Zefova vražedného pohledu.
"Jak ti je?"zeptá se mě.
"Nic mě nebolí a myslím, že teď bych byla schopná i v pohodě vstát,"pokrčím rameny."Pohoda."
"Nechceš jít s námi do bazénu?"zeptá se mě a nasadí psí oči.
"Tady je bazén?"vyhrknu nadšeně.
"Je tady obrovský bazén se spoustou skluzavek, tobogánů a věcí, které ani nedokážu pojmenovat. Samozřejmostí jsou výřivky a sauna,"usměje se.
"Plavky jsem si kupovala, takže fajn,"usměju se nadšeně.
"Nerad vás ruším, ale tohle nedovolím. Ještě není úplně v pořádku,"zavrčí Zef.
"Voda v jedné výřivce má léčivé účinky,"vyplázne na něj jazyk Ria. Probodne jí vražedným pohledem.
"Už jsem v pořádku, bude sranda,"nadšeně se začnu zvedat. Zef mě přimáčkne zpátky do postele.
"Nic nebude,"zavrčí.
"Proč ne?"zeptám se a udělám na něj psí oči.
"Tohle na mě neplatí," zasměje se.
"Převlékni se za pár minut tě vyzvednu,"usměje se Ria a odběhne. Zef si s povzdechem sedne na židli.
"Pouze vířivka,"zamumlá.
"Fajn, jestli chceš jít taky tak se jdi převléknout, ale já se chci určitě obléknout o samotě," zvednu se, tentokrát už v pohodě a začnu ho strkat ze dveří. Vražedně se na mě podívá, ale odejde. Rychle vyhrabu své černo červené plavky a obléknu si je. Samozřejmě jsou dvoudílné. Ještě si vezmu ručník, který si přehodím přes ramena a čekám na Riu.


Ozve se zaklepání. Otevřu dveře, ale místo Rii na mě vykoukne Zef. Ještě k tomu v plavkách černé barvy s nějakým bílým potiskem. Stačí mi jeden pohled abych nabrala červenou barvu a začala si představovat spoustu neslušných věcí. V duchu si vlepím facku a donutím se uklidnit.
"Můžem jít, Ria prý počká dole,"zamumlá, automaticky se otočí a jde pryč. Doběhnu ho.
"Už se těším, v bazéně jsem nebyla dost dlouho,"usměju se.
"Nezapomeň, pouze vířivka,"upozorní na svou podmínku.
"Neboj, pořád to je voda a to mi stačí,"zasměju se. Zamíříme do částí budovy do kterých jsem se ještě nedostala. Za okamžik uslyším smích a cákání vody. Zef mi otevře dveře a mě se naskytne výhled na největší bazén co jsem kdy viděla.
"Tak tady jste, trvalo vám to," zasměje se Ria. Vedle ní stojí vysoký blonďák, ale úplně nejvíc mě na něm zaujmou černé plavky s králíčkama. Ria má modro černé plavky, samozřejmě také dvoudílné.
"Tohle je Core, můj přítel a trenér,"ukáže na blonďáka s králičíma plavkama. Usmějeme se na sebe.
"Tak ale teď jdeme do vody,"křikne Ria a rovnou skočí do bazénu.
"Rash jde pouze do vířivky jak jsme se dohodli,"řekne Zef a pokyne mi ať jdu za ním.
"Neboj, zachvilku se za tebou stavíme,"usměje se Core. Mávnu na ně a následuju Zefa. Vede mě k vířivkám, které jsou v jednom zastrčeném rohu místnosti. Všude jsou různé tropické rostliny obrovských rozměrů a dokonce i vodopád. Naprosto úžasný. Rozhlédne se a pak zamíří k jedné úplně vzadu.
"Tohle je ta léčivá, takže bude pro tebe asi nejlepší,"zamumlá a vleze do vody. Kupodivu tu nikdo není, takové zvláštní. Vlezu za ním a sednu si do vody. Krásně hřeje a voní. Je to uklidňující pocit. Opřu si hlavu o hranu vířivky a zavřu oči. Vnímám pouze bublající, hřejivou vodu.


"Můžeme se připojit?"zeptá se nějaký hlas. Pootevřu oči a uvidím skupinku lidí. Tři kluci a dvě holky. Nikdo mě na první pohled neupoutá.
"Klidně,"pousměju se a trochu se šoupnu k Zefovi aby měli víc místa. Otřu se o něj rukou a znovu jako na povel zrudnu. Zhluboka se nadechnu a uklidním se.
"Ještě jsem tě tu neviděl, jsi tu nová?" zeptá se jeden z těch kluků.
"Přišla jsem teprve nedávno,"přikývnu.
"Jak se jmenuješ?"zeptá se hnědovláska.
"Rash a vy?"zeptám se rovnou abych nevypadala neslušně. Postupně vyjmenují svá jména a já je kupodivu zvládnu zaregistrovat.
"A jak se jmenuje tvůj přítel?"zeptá se Thomas, kluk s hnědými vlasy sedící vedle mě. Okamžitě zrudnu.
"N..není to můj přítel,"vyjeknu.
"Jsem Zef,"zamumlá a probodne ho vražedným pohledem.
"Tak jsme tady,"ozve se nadšeně Ria, která za sebou táhne Coreho. Procpe se davem a sedne si vedle mě.
"Šoupněte se,"zamumlá uraženě Core. Ria mě trošku šoupne k Zefovi a Core si spokojeně sedne vedle ní. Sedím úplně těsně vedle Zefa a skoro nedýchám. Vnímám jak se dotýkáme nohama a jak se právě dotkly naše paže. V duchu si vlepím facku a snažím se zbavit rudé v mém obličeji. Ne, že by to v tomto stavu šlo. Opatrně se na něj podívám. Pouze nenápadně. Dívá se do vody a má takový zvláštní výraz. Nejistý? To by bylo to správné slovo, ale u něj tomu nevěřím.
"Nechceš jít na nějakej tobogán?"zeptá se Ria.
"Šla bych ráda, ale slíbila jsem, že budu jenom tady,"pousměju se smutně.
"Nejspíš už budeš opravdu v pořádku. Tak pojď,"zvedne se Zef a podá mi ruku. Trochu nechápavě se na něj podívám, ale ruku mu podám a nechám se vytáhnout na nohy.
"Jdeme,"usměje se na Riu a Coreho a vyjde z vody.
"Takže můžu na nějakou skluzavku nebo tobogán?"zeptám se Zefa.
"Nebudu ti to kazit, dneska máš volno, ale zítra budeme mít další misi,"zamumlá.
"Tak kam bys chtěla?"zeptá se mě s úsměvem. Dneska je nějaký zvláštní. Asi bude mít opravdu dobrej den. Rozhlédnu se po bazénu. Mojí pozornost upoutá obrovský zastřešený tobogán červené barvy. Okamžitě na něj ukážu.
"Ten vypadá dobře,"usměju se nadšeně.
"Tak jdeme,"chytne mě za ruku Ria a táhne mě na schody k tobogánu. Coreho táhne za druhou ruku. Trochu útrpně se na něj podívám a on se rozesměje.
"To mám pořád, neboj, zvykneš si,"zasměje se.
"Škoda, že tu neudělali výtahy,"zamumlá Ria naštvaně. U schodů nás pustí. Vyjdeme schody, kterých je teda opravdu pořádná várka. Před ústím tobogánu čekají ještě dva kluci.
"Uděláme vláček,"zazubí se Core.
"Jasný,"přidá se k němu okamžitě Ria. "Pojďte taky, bude sranda."
"Proč ne,"pokrčím rameny a pousměju se.
"Jdeš do toho taky?"otočím se na Zefa. Chvilku se rozmýšlí, ale nakonec přikývne. Ti dva kluci před náma konečně zmizí a my se začneme soukat do ústí tobogánu. Jako první si sedne Core, za ním Ria, která se ho chytne jako klíště, pak si za ní opatrně sednu já a chytnu se jí kolem pasu a za mě si sedne Zef. Jakmile ucítím jeho kůži na svý úplně zrudnu a srdce mi začne bít jako o závod. Až se bojím aby to neslyšeli ostatní.
"Můžeme?"zeptá se Core.
"Jasný,"usměju se. Zef se mě opatrně chytne kolem pasu. Core se pustí a vjedeme do tobogánu. Vlastně ani nevnímám samotnou jízdu, ale pouze Zefa sedícího těsně za mnou. Jeho ruce na svém pasu a teplo jeho kůže. Vyjedeme z tobogánu a vystříkne na nás voda. Začneme se zvedat abychom nezdržovali ostatní.


Ještě projedeme alespoň deset tobogánů a skluzavek a poté se rozhodneme jít zpátky. Tenhle den si budu pamatovat hodně dlouho. Moc často se mi sice nepovedlo si Zefa prohlížet, ale i ty nenápadný pohledy stály za to. Příště si beru sluneční brýle a budu ho sledovat celou dobu. Před mým pokojem se rozloučíme a každý jdeme k sobě. Kdybych věděla co všechno mě zítra čeká tak bych zřejmě nikdy neusnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama