chceš být v mojí povídce? zde
nebo v manze?? zde
1.díl mangy....zde

Path of Pain 10

26. srpna 2013 v 17:43 | Ewilan |  Path of Pain
další díl :)





Probudí mě zaklepání na dveře. Rozespale se vyhrabu z postele a otevřu dveře. Před nimi stojí Zef.
"Nejspíš jsem tě vzbudil,"škodolibě se usměje. Probodnu ho vražedným pohledem a přikývnu. Nechám otevřené dveře a dojdu si do ledničky pro něco k jídlu. Nevím jak, ale to jídlo se samo doplňuje.
"Dneska večer se znovu stavíme do tvého oblíbeného baru, takže si připrav vhodné oblečení. Tentokrát si vlasy vyčeš nahoru,"zavrčí a zavře za sebou dveře. Takže je znovu normální. Už jsem se lekla, že by mohl být stále milej. Nasnídám se a začnu prohrabovat skříň. Nějaký sexy kousky tam jsou, ale až tak se to nehodí. Ozve se zaklepání na dveře. Že by měl nějaké další připomínky? Otevřu a jsem připravená mu okamžitě začít nadávat ale ve dveřích stojí Ria. Celkem dost se mi uleví.
"Nechceš jít nakupovat? "zeptá se mě s úsměvem.
"Jasný, zrovna potřebuju oblečení na misi,"usměju se nadšeně. Vezmu si kreditku a vyrazíme na nákupy.



Po několika hodinách nakupování mám spoustu nových hadrů a dokonce i troje šaty vhodné na mise. Dneska byl zdařilý nákup.
"Nechceš namalovat?"zeptá se Ria.
"Proč ne? Já jsem na to stejně šíleně líná,"usměju se.
"Asi si vezmeš ty černý, viď? "zeptá se mě na výběr šatů.
"Určitě,"zasměju se."Jsou nejlepší."
"Tak dobrá, ještě si skočím pro šminky,"usměje se a odběhne do svého pokoje. Já jdu do svého a převléknu se do šatů. Sice jsou hrozně odkrývající, ale pořád lepší než to co mi pořídil Zef. A žádný upír mi určitě neodolá. Vezmu si vysoké kozačky s kůly a elegantní rukavice. Vcelku nezvyk, ale rukavice jsem chtěla. Ozve se zaklepání. Otevřu a Ria i se spoustou malovátek vejde.
"Co se mnou chceš všechno dělat?"podívám se zděšeně na to množství.
"Jenom pár úprav, sedni si,"usměje se. Poslechnu jí a sednu si na židli. Začne na mě nanášet různý svinstva, ale mě vyhovuje že to nemusím dělat sama.


"Hotovo, podívej se do zrcadla,"usměje se. Zvednu se a poslušně zamířím k zrcadlu. Podívám se do něj a zůstanu stát s otevřenou pusou. Skoro se nepoznávám.
"Líbí?"zeptá se když vidí můj pohled.
"Jo,"usměju se nadšeně. "Skoro jsem se nepoznala."
"To jsem ráda,"usměje se a začne si balit věci.
"Chceš udělat i vlasy?"zeptá se.
"Můžeš,"usměju se a znovu si sednu na židli. Alespoň to nemusím dělat sama a bude to vypadat líp.


"Můžeš se podívat,"usměje se Ria a já se nahrnu k zrcadlu. Taky úžasný.
"Už vím kdo mě bude připravovat na mise,"usměju se. Ještě chvíli kecáme a probíráme různý taktiky na mise až nadejde čas mého odchodu.
"Díky, "usměju se na ní.
"Nemáš za co, mě to baví. Tak hodně štěstí s misí,"usměje se na mě a odběhne. Před svým pokojem na mě ještě mávne. Naposled se podívám do zrcadla a vyjdu ze dveří. Se Zefem se potkáme před budovou.
"Dobře, že jsi mě poslechla,"zamumlá. Dojdeme k baru.
"Hlavně nezdržuj,"zavrčí a já raději zapadnu dovnitř. Fakt mě štve. Do uší mě uhodí ohlušující hudba a já se vydám hledat upíra. Projdu celý bar, ale žádného upíra nenajdu. Sednu si k baru a objednám si jeden ze speciálních drinků. Za okamžik přede mě postaví barman skleničku s červenou tekutinou. Ochutnám, opravdu to je dobré. Tenhle bar začínám mít ráda. Uznale kývnu barmanovi a znovu se rozhlédnu po baru. Nikde žádný upír. Zvláštní.


Po deseti minutách čekání a dvou drincích konečně ucítím upíra. A je nebezpečně blízko. Otočím se k němu.
"Všiml jsem si, že máte na pití stejný vkus jako já, mohu vám nabídnout ještě skleničku?"zeptá se a podá mi jednu ze skleniček ve své ruce.
"Děkuju,"usměju se a vezmu si skleničku. Tenhle drink je opravdu dobrý. Napiju se. Upír si sedne vedle mě.
"Jste tu sama?"zeptá se s úsměvem.
"Ano, ale velmi ráda tu budu s vámi,"mrknu na něj. Zdá se mi to nebo se mi začíná trochu motat hlava? Co se to sakra děje? Znovu se napiju drinku a usměju se na upíra.
"Nechcete se někam projít? Nebo raději projet? Znám spoustu krásných míst,"usměje se.
"Velmi ráda,"usměju se a dopiju drink. Nabídne mi rámě a já se ho ráda chytím. Opravdu se mi točí hlava. Ale čím to sakra je? Dojdeme k jeho autu. Otevře mi dveře spolujezdce a já nasednu. Ani nemusím hrát zakopnutí. Chytí mě na poslední chvíli a pomůže mi do auta. Opřu si hlavu o opěrku. Jsem nějaká unavená. Donutím se probudit a usměju se na upíra. Právě projíždíme lesem.
"Nechceš někde zastavit?" zeptám se ho s úsměvem.
"Až zachvilku. Chci ti ukázat jedno krásný místo,"usměje se na mě. Nejspíš by si neměl určovat pravidla on. Oči se mi zavírají únavou, ale ještě se donutím probudit.
"Zastav teď,"přejedu mu rukou po paži. Už ani nevím proč by měl zastavit. Chci pouze spát.
"Vezmu tě k sobě domů, mám tam spoustu úžasných věcí,"usměje se na mě. Domů? To nejspíš nebude dobré. Neměla bych jet k němu domů.
"Ale já chci vystoupit teď,"uraženě se na něj zamračím.
"Tak to máš smůlu, zlatíčko,"zavrčí na mě. Odtáhnu se od něj a podívám se ven z okna. Stále stromy.
"Je mi špatně,"zamumlám. Bohužel nyní nic nehraju. Dám si ruku před pusu a zoufale se na něj podívám.
"Dobrá, hlavně ne v autě,"zavrčí, nakloní se přese mě a otevře dveře na mé straně. Vypotácím se ven a klesnu na zem. Žaludek se mi naštěstí zklidní, ale únava mě neopouští.
"Zdá se, že jsi nějak odolná,"zavrčí a vlepí mi facku. Padnu na zem a už ani nemám sílu se zvednout. Sehne se ke mě a odhrne mi z krku uvolněnej pramínek vlasů. Víc se ke mě skloní a já na krku ucítím ostré tesáky. Najednou ho někdo strhne dozadu a začnou se mlátit. Obklopí mě temnota.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama